Ochrana historických památek

 

Kaple sv. Filipa Neri "Patriarcha"

Kaple sv. Filipa Neri, zvaná též Patriarcha, se nachází v lese nad úpatím hory Libín nad Lázněmi sv. Markéty. Jejím vlastníkem je město Prachatice. Na místě dnešní zděné kaple stávala původně kaple dřevěná, jejíž povolení v roce 1691 u městské rady prosadil prachatický měšťan Vojtěch Vilém Bylanský. Původní kaple byla vystavěna k ochraně nálezu obrazu světce jménem Filip Neri, nalezeného právě na místě dnešní kaple. Kult Filipa Neri se k nám dostal ze sousedního Bavorska v 17. století poté, co za vlády vévody Maxmiliána I. byl vydán životopis tohoto světce.
 

Původní dřevěná kaple byla po roce 1803 obnovena ve formě zděné stavby kryté šindelem. Toto místo bylo navštěvováno jak poutníky a místními věřícími, tak i vzácnými návštěvami, mezi něž patřili mimo jiné i první budějovický biskup, hrabě ze Schaaffgotsche a kapitulní probošt Johan Geith. Důvodem návštěv poutníků byl i pramen mimořádně studené vody s údajně léčivými účinky.
 

V roce 1859 navštívil tehdejšího starostu Anastase Seyferta prachatický měšťan Emanuel Brunner s žádostí prachatických občanů o náhradu již zchátralé kaple. Městská rada prosbu občanů vyslyšela a krátce na to bylo rozhodnuto o zřízení sjízdné cesty pro dopravu stavebního materiálu. Plány zednického mistra Josefa Mosera předpokládaly rozpočet 691 zlatých a 24 krejcarů. Protože se jednalo o poměrně velkou sumu, bylo rozhodnuto o sbírce mezi občany. Děkan Vinzenz Wortner zorganizoval sbírku mezi věřícími, která vynesla 123 zlatých a 24 krejcarů. Dále přispěla prachatická obec a další občané, a to i ze sousedních obcí.
Cestu vedoucí z Lázní sv. Markéty k obnovované kapli nechal nájemce lázní, měšťan Anton Pachlhofer, vyzdobit čtrnácti kapličkami křížové cesty. Oltář pro kapli nechal zhotovit měšťan Felix Spinka. Dne 13. června 1859 byl položen základní kámen nové kaple. Vlastní stavba probíhala pomalu - cihly byly sváženy na okraj lesa, kde byly skládány a odtud pak mnoha Prachatičany odnášeny na staveniště. Na jaře roku 1861 byla šindelem pokrytá novostavba dokončena. Dne 9. července téhož roku se konalo slavnostní vysvěcení nové mešní kaple. Město Prachatice rozhodnutím úřadu starosty ze dne 10. července 1861 převzalo nad kaplí patronát a tuto skutečnost oznámilo biskupské konsistoři v Budějovicích.
 

Kaple se postupem času stala vyhledávaným cílem vycházek věřících z blízkého i vzdálenějšího okolí a lázeňských hostů Lázní sv. Markéty, které dostály mimořádného významu za majitele Kerschbenma a pro něž byl pramen z Patriarchy velmi důležitý. Návštěvnost kaple dokládá její pamětní kniha z roku 1920, která je nyní uložena ve Státním okresním archivu Prachatice. Po ukončení činnosti lázní, po II. světové válce upadá význam kaple, která postupem času chátrá.
 

V období let 1999 - 2004 byla provedena postupná obnova kaple včetně oprav kapliček křížové cesty vedoucí lesem po úbočí vrcholu Libín přímo ke kapli. Výklenkové kapličky jsou zděné z kamene a původně byly neomítnuté. Při obnově však bylo přistoupeno k jejich omítnutí z důvodu většího vyniknutí uměleckého ztvárnění křížové cesty. Niky kapliček byly na jaře roku 2004 opatřeny obrazy namalovanými na plechových deskách. Olejomalby zobrazují Kristovo utrpení při poslední cestě z Pilátova domu na horu Kalvárii. Jednotlivé obrazy znázorňují pro křížové cesty tradiční scény: I. Ježíš k smrti odsouzen, II. Ježíš bere kříž na svá bedra, III. Ježíš klesá poprvé pod křížem, IV. Ježíš potkává svou matku, V. Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž, VI. Veronika podává Ježíšovi roušku, VII. Ježíš podruhé klesá pod křížem, VIII. Ježíš těší plačící jeruzalémské ženy, IX. Ježíš potřetí klesá pod křížem, X. Ježíš roucha svého zbaven, XI. Ježíš na kříž přibit, XII. Ježíš na kříži umírá, XIII. Ježíš snímán z kříže, XIV. Ježíš do hrobu uložen. Pro lepší orientaci návštěvníků křížové cesty jsou její jednotlivá zastavení od roku 2009 nově označena římskými číslicemi zpracovanými kovářským způsobem z páskové oceli.

 

 Kaple Panny Marie Loretánské (Hüblerova kaple)

 

Barokizující poutní kaple Panny Marie Loretánské, zvaná též Hüblerova, se nachází na jižním okraji Prachatic na konci ulice Zlatá stezka. Jejím vlastníkem je město Prachatice, na jehož žádost byla v lednu 2009 prohlášena za kulturní památku.
Vystavěna byla na místě starší malé loretánské kaple, o níž se v současnosti téměř nic neví a která byla produktem doby uctívání Panny Marie Loretánské v českých zemích v období od první poloviny 17. století do poloviny 18. století, inspirovaného ve středoitalském městě Loretu, po Římu druhém nejvýznačnějším poutním místě Itálie, v němž se nachází Sancta Casa (Svatý domek) – rodný dům Panny Marie. Stavebníkem této původní loretánské kaple byl nositel příjmení Hübler (Hibler), právě po něm se současná kaple nazývá též Hüblerova.


Úmysl vystavět novou loretánskou kapli na místě staré vznikl s největší pravděpodobností v průběhu padesátých let 19. století. Výstavba nové kaple Panny Marie Loretánské probíhala v období od 24. března 1862 do konce října 1864. Prostředky na stavbu byly získávány z příspěvků nábožných věřících. Až v roce 1903 byla dodatečně odtěžena zemina kolem kaple a vystavěna opěrná zeď proti sesuvům půdy.


Kaple je postavena ve zlidovělém barokizujícím slohu a představuje dochovaný kvalitní příklad sakrálního stavitelství – církevní architektury prezentující poutní náboženskou tradici místa. Ukazuje pronikání principů venkovských kaplí do příměstského prostředí a vzájemné ovlivňování lidového pojetí baroka a velké církevní barokní architektury. Dokladuje životní způsob a prostředí společnosti ve druhé polovině 19. století.


Kaple je přízemní obdélného půdorysu se zúženým půlkruhovým závěrem bez otvorů. Zastřešení sedlovou, nad závěrem půlkuželovou, střechou se dvěma věžičkami. Přední je ve formě hranolové zvoničky s otevřenými půlkruhově ukončenými prostupy, završená mohutnou profilovanou římsou nesoucí nízkou zděnou jehlanovitou stříšku zakončenou dioritovou koulí se vsazeným kovaným křížem. Zadní je válcová lucerna, členěná lizénami na čtyři pole, každé s oválným oknem v mělké špaletě, a ukončená profilovanou korunní římsou nesoucí nízkou oplechovanou kupoli s patkou ve vrcholu nesoucí dioritovou kouli s kovovou šesticípou hvězdou, tvořící vrcholové zakončení. Lucerna přivádí světlo na oltář uvnitř kaple. Vnější povrch kaple je bohatě zdoben plastickými štukovými prvky. Vstupní průčelí, orientované k východu, obsahuje obdélníkový vstup s obloukovým nadpražím ohraničený štukovými profily. Nad vstupem je kruhové mírně zploštělé okno v hluboké kónické špaletě, nad kterou z fasády vystupuje půlkruhová úzká profilovaná římsa. Nad římsou je vyvedena štuková iniciála letopočtu „MDCCCLXII“ (1862). Po obou stranách vstupu člení průčelí dvojice plastických lizén. Po celém obvodu kaple probíhá vysoká hluboce profilovaná podokapní (korunní) římsa výrazně vysazená před fasádu. Na čelní straně na ni dosedá trojúhelníkový štít lemovaný shodně profilovanou výraznou obvodovou římsou. Štít obsahuje plastický nápis „AVE MARIA“ (latinská verze českého Zdrávas Maria). Boční stěny plasticky člení vždy trojice pilastrů s římsovou hlavicí bez patky. V polích mezi pilastry obsahuje každá stěna dvojici mírně oválných oken v hluboké kónické špaletě. Nároží jsou zaoblena. Celá kaple je zapuštěna do okolního svažitého terénu, který u kaple ukončuje kamenná zeď.
 

Interiér lodi je čtvercový plochostropý s náběhy klenby v rozích. Stěny jsou hlavní plochou tvořeny vpadlinami ohraničenými svisle pilastry s římsovou hlavicí a shora obloukem nad okny navazujícím na hlavice pilastrů. Oblouk vždy lemuje půlkruhová úzká profilovaná římsa. Podlahu kryje kamenná, na koso položená dlažba. Na loď navazuje kamenným stupněm a vítězným obloukem oddělený presbytář. Vítězný oblouk lemuje úzká profilovaná římsa a uzavírá dvoukřídlá mříž s pevnou horní částí. Stěny presbytáře tvoří převážně půlkruhový zúžený závěr bez otvorů navazující na úzkou část v šířce lodi s okenními otvory. Presbytář má kupulovou klenbu s pěti segmentovými lunetovými vstupy. Obsahuje dřevěný, imitací mramorování a zlacení polychromovaný, pseudobarokní oltář z roku 1862, který tedy tvořil původní vnitřní vybavení kaple. Hlavní část oltáře představuje mohutná mensa s navazujícím oltářním nástavcem tvořeným soklovou částí, vlastním retabulem s novým oltářním obrazem s motivem Panny Marie a ve vrcholu štítovým nástavcem oltáře.


V roce 2007 byla provedena kompletní obnova střešní části kaple, poškozené pádem vedle rostoucí lípy v říjnu 2006. Roku 2008 byl proveden propustek pod silnicí před kaplí k odvodu povrchových vod od kaple. V roce 2009 následovala, vyjma již opravené střešní části, celková stavební obnova kaple. V roce 2010 byl kompletně restaurován původní oltář a doplněn nedochovaný oltářní obraz. V souladu s původním řešením bylo dále na základě historické fotografie kaple z roku 1900 provedeno nové vrcholové zakončení zvoničky pozlaceným kovovým křížem kotveným do dioritové koule a lucerny pozlacenou kovovou šesticípou hvězdou kotvenou do dioritové koule.

 

Kamenné výklenková kaplička pod „Perlovickou“ zatáčkou

 Jde o vynikající doklad kamenického umu, neboť s výjimkou nasazené dílčí vrcholové partie s křížkem je kaplička vytesána z jednoho kusu chlumské (Chlum u Volar) žuly. Sama kaplička má v dolní třetině výšky rozšířenou základovou část, která jednoduchým zdobným profilováním přechází v užší hlavní část s výklenkem s plasticky zpracovaným obloukovým ukončením se zdobně profilovanou římsou předstupující před čelní a boční stěny hlavní části. Na vrcholu hlavní části je osazena kamenná vrcholová partie s křížkem. Kaplička měla pokleslý základ, který zapříčinil její výrazný záklon, pokryta byla mechy a lišejníky, ve výklenkové nice chyběl původní obrázek a na vrcholové partii křížek.

 

Svatopetrská naučná stezka

 

Svatopetrská naučná stezka.pdf (616,8 kB)

 

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode