Historie šumavských lesů je úzce spjata s lidskou činností. Prvá vlna (německé) kolonizace je spojena s klučením lesů a spadá do 13. století. V této době vznikly osady Albrechtovice, Libínské Sedlo, Volary, České Žleby. K dalšímu podstatnému klučení lesů pro zemědělské účely v prostoru J a JZ od Prachatic došlo koncem 14. století.
Zkušenosti, že dřevo lze upravit milířováním v topivo o vysoké výhřevnosti, rozvinuly na Šumavě další zalidňování s názvem „kolonizace průmyslová“, která měla dvě podoby vzájemně se prolínající i v čase:
- Bezděčně pro les pustošivou „kolonizaci sklářskou“, která od 14. do 18. století připravila těžbou Šumavu o velkou část původních lesů a ochudila je o druhovou pestrost.
- Záměrně exploatační „kolonizaci dřevařskou“, která koncem 18. a v 19. století zbylé pralesy rozčlenila na menší celky, které pravidelně mýtila pruhovými holosečemi. Při tom nahrazovala pestré druhové směsi ke škodlivým vlivům náchylnějším smrkem.
Na odbytové poměry a především na celý život krajiny nezůstalo bez vlivu ani budování železnic v tomto prostoru. Železnice Vodňany – Prachatice byla dokončena v roce 1893 a v roce 1899 byla prodloužena do Volar a Lenory.
Kapitola „Historie“ je členěna na část „Městské lesy Prachatice“, která obsahuje stručnou historii vzniku Městských lesů Prachatice a část „Historie hospodaření“ obsahující podrobnější historii vzniku a vývoje městských lesů včetně historie lesnického hospodaření.