Ochrana přírody

Původním klimaxovým stádiem na většině území ČR byl les. Vlivem osídlení člověkem došlo v průběhu staletí na příznivějších místech k jeho přeměně na zemědělské a jiné pozemky. Vlivem intenzifikace zemědělství za posledních 60 let však došlo k výrazné degradaci a úbytku řady cenných nelesních biotopů. Negativní vlivy (globální zátěž ovzduší a vod) se nevyhnuly ani lesům, avšak přes jejich přetrvávající působení představují lesy tu nejstabilnější a nejzachovalejší složku naší krajiny.Současná výměra lesů v ČR zaujímá 33 % plochy území. Pro řadu druhů organizmů jsou lesy domovem, pro jiné útočiště v období nouze.

Základním (prvořadým) hospodářským opatřením je praktická realizace principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. Tak přestává být ochrana lesní přírody orientována jen na plochy zvláště chráněných území, případně územních systémů ekologické stability (ÚZES), ale je integrována do způsobu hospodaření ve všech lesích.

1. Zvláště chráněná území a péče o ně

V současnosti požívají tato území zvláštní územní ochranu podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon provedl rekategorizaci stávajících území a zmocnil orgány ochrany přírody ke zřizování nových zvláště chráněných území.

Přírodní rezervace (PR) Libín

Chráněné území  Libín bylo vytvořeno vyhláškou ONV Prachatice v roce 1988. Prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. zákona o ochraně přírody a krajiny bylo území zařazeno do kategorie Přírodní rezervace. Název je  odvozen od hory Libín (1096 m.n.m..)

Přírodní rezervace je vzdálena 2,5 km jihovýchodně od od historického centra Prachatic, na strmých severovýchodních svazích protáhlého hřbetu vybíhajícího severozápadním směrem z vrcholu hory Libín. Terén je na většině plochy balvanitý, ve vrcholové části vystupují četné mrazové sruby. Rozpětí nadmořské výšky činí 710 – 1090 mn.m..

Celé území rezervace je součástí lesního půdního fondu , leží na LHC Prachatice, Lesy města Prachatice, ppč. 1510/1 část.

Na chráněné území je zpracován Agenturou ochrany a přírody a krajiny ČR „Plán péče pro PR Libín (2005-2014). Veškeré hospodaření Městských lesů Prachatice se řídí tímto plánem a a hospodářská opatření jsou zakotvena v LHP (2005-2014).

Jihozápadní hranice rezervace je souběžná s pěší turistickou trasou, tzv. hřebenovkou od k´éty 885 m „Na hřebeni“ až po vrchol Libína v délce 1 570 m, kde je nejvyšší část území (1090 m). Jihovýchodní hranice   vede lesním průsekem od příjezdové komunikace   k rozhledně až po Libínskou cestu v délce 630 m s výškovým rozdílem 270 m. Severovýchodní hranice vede krátce souběžně s Libínskou cestou a pak odbočuje po lesní cestě k Patriarchovi. Odtud klesá dlážděnou cestou znavu k Libínské cestě a souběžně s ní do nejnižší části území (710 m.). Severozápadní hranice vychází z Libínské cesty na lesním průseku přes skalní suť a prahy až ke kótě 885 m „Na hřebeni“, v délce 470 m a výškovým rozdílem 170 m. Obvod hranic chráněného území dosahuje 4 345 m. Sklon svahu území je 27 – 30º severozápadní expozice. V terénu je hranice vyznačena dvěma červenými vodorovnými pruhy na stromech a lomových bodech jsou umístěny tabule se státním znakem.

Z geomorfologického hlediska náleží území do soustavy Šumavské předhůří a podcelku Prachatická pahorkatina. Horninovým podkladem území je v horních částech svahů cordierit- biotitický migmatit – nebit – stromatitového až nebulovitého typu, který v mírnějších spodních částech přechází k migmatizované – bitické pararule. V půdním pokryvu převládá kambizem kyselá s přechody ke kambizemi districké a podzolu kambizemnímu, na extrémních skalnatých stanovištích ke kambizemnímu rankeru.

Klimaticky lze území zařadit  do chladné oblasti, do okrsku 7 dle Quitta. Tento okrsek je charakterizován velmi krátkým, mírně chladným a vlhkým létem, a dlouhým přechodným obdobím (jaro, podzim) a dlouhou, mírnou až mírně vlhkou zimou. Úhrnné roční srážky jsou 800 – 850 mm, průměrná roční teplota 6ºC.

Hlavním motivem ochrany je zachování přirozeného horského smíšeného lesa charakteru květnatých bučin s přechody k horskému suťovému lesu. Stromové patro je tvořeno především bukem lesním a smrkrm ztepilým (ca po 40%), dále javorem klenem a jedlí bělokorou (ca po 10%). Vtroušený je jilm horský, jasan ztepilý, borovice lesní , třešeň ptačí, lípa srčitá, jeřáb břek ad. V podrostu převládá kapradinová facie květnatých bučin svazu Fagion, na extrémně suťovém terénu s přechody k suťovitému lesu svazu Tilio-Acerion.

Aktuální vegetace:

Plošně převažuje kapradinový typ bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum) s hojně zastoupeným Driopteris dilatata a Gymnocarpion dryopteris, s lokálními přechody k jilmovým javořinám (Mercurali – Fraxinetum), na mělkých skeletových půdách jsou vyvinuty kostřavově bučiny (Festuco altissimae – Fagetum). V horních částech svahů na sutích pod skalními útvary na hřebenu se vyskytují porosty charakteru vysokobylinných klenových bučin (Acerrenion). Mírně svažité vrcholové partie porůstají acidofilní třtinové smrkové bučiny (Calamagrostio villosae– Fagetum). Ve spodní částirezervace jsou lokálně zastoupena sciofilní prameniště . Zastoupení hlavních dřevin je uvedeno výše.

V keřovitém patře jsou kromě přirozeného zmlazení stromů hojně zastoupeny zejména Lonicera nigra Sambucus racemosa, které v méně exponovaných částech svahů rychle obsazují přirozeně vzniklé světliny.

V bylinném patře se v důsledku značného výškového rozpětí na poměrně malých vzdálenostech setkávají druhy horské s náročnějšími druhy hájové květeny. Rostou zde:Corydalis cava, Ciraealutetiana, Symphytum tuberosum, Pulmonaria obscura, Dentaria enneaphyllos, Festuca altissima, Actatea spicata, Prenanthes purpurea, Carex sylvatica, Galeobdolonmontanum, Mercurialis perennis, Sanicula europea, Stelaria nezrum, Polygonatum verticillatum, lycopodium annotinum a jiné.

Zvířena:

V rezervaci žijí dva významné druhy plžů – zemoun skalní (Aegopis verticillus) a řasnatkanadmutá (Macrogastra tumida). Také výskyt chráněného střevlíka Carabus irregularis a nosatců Acalles hyocrita a A. pyrenaeus indikuje přirozený stav lokality. Významný je teprve nedávno popsaný druh nesytky Soffnerovy (Synantthedon soffneri). Poskočilka Aphycus sumavicus je stenotopní horský druh blanokřídlého hmyzu, který byl z této lokality popsán jako nový druh pro vědu. V rezervaci žije také druhově pestrá avifauna s řadou druhů vázaných na horské lesy Šumavy, resp. na staré smíšené a listnaté porosty. Hniýdí zde mimo jiné datlík tříprstý (Picoides tridactylus), kos horský (Turdus torquatus) sýc rousný (Aegolius funereus, lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas) a dlask tlustozobý (Coccothraustes). Pravidelně jsou zaznamenávány stopy rysa ostrovida (Lynx lynx).

 

Přírodní památka „Zábrdská skála“

Přírodní památka se nachází ne lesních pozemcích v k.ú. Zábrdí o rozloze 2,90 ha Část tohoto území je součástí nivy řeky Blanice, kde se nachází zbytky středověkých rýžovnických sejpů.

Reliktní skalnatý bor na rulovém skalním útvaru nad pravým břehem řeky Blanice. V nadmořské výšce 565 – 640 m.n.m. Geologické podloží tvoří biotitická pararula místy se silimanitem a s malými vložkami krystalického vápence. Říční niva je překryta fluviálními hlinitými písky a štěrkopísky. Geomorfologický systém hercynský, provincie Česká vysočina, subprovincie Šumavská soustava, oblast, Šumavská hornatina, celek Šumavské podhůří, podcelek Prachatická hornatina, okrsek Libínská hornatina.

Část ZCHÚ v nivě řeky je porostlá mladším porostem olše šedé s příměsí smrku a olše lepkavé –zde se nacházejí zbytky středověkých rýžovnických sejpů. Na skále je nejvýše položený výskyt tařice skalní v JV části předhůří Šumavy, hnízdiště výra velkého. Na horní plošině výskyt dalších chráněných a ohrožených druhů, významná entomofauna.

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů:

Aurinia saxatilis        Tařice skalní      několik jedinců   ohrožený druh  na skále

Lilium mahagon        Lilie zlatohlavá   několik jedinců   ohrožený druh  niva Blanice

Soldanella montana  Dřípatka horská  několik jedinců   ohrožený druh  pod svahem

Bubo bubo               Výr velký            pár                   ohrožený druh  hnízdiště na skále

Způsob lesnického hospodaření je zakotven v Plánu péče pro přírodní památku „Zábrdská skála“ a jednotlivá opatření jsou uvedena v LHP.

Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejnosti

Je vhodné regulovat rekreační a sportovní využití v dané lokalitě v době hnízdění a vyvádění mláďat výra velkého. Je nežádoucí pořádání hromadných sportovních akcí na lokalitě. Je nežádoucí využívání skalní stěny k horolezectví, tudíž se navrhuje zákaz vstupu na skalní stěnu z důvodu ochrany biotopu chráněných druhů rostlin a živočichů.

 

Přírodní památka „Stádla“

Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1992. Dlouhodobým cílem je zachování biotopu silně ohroženého druhu Prstnatce bezového (Dactylorhiza samicina) na této lokalitě. PP se nachází v katastrálním území Stádla o rozloze 0,75 ha z toho na skalnatém vršku – lesní půdě 0,16 ha. Ostatní plochu tvoří trvalý travní porost 0,35 ha , zbytek 0,24 ha ostatní plocha – neplodná půda.

Stručný popis a charakteristika jeho přírodních poměrů

Subxerofytní louka se společenstvy svazu Arrhenatherion a Violion caninae (při okraji lesa Genistion), na relativně teplém JZ svahu nad Záblatskou kotlinou v nadmořské výšce 787 -814 m.n.m. Geologické podloží tvoří biotitický a cordierit-biotitický migmatit.Geomorfologický systém: Hercynský, provincie Česká vysočina, subprovenience Šumavská soustava, oblast Šumavská hornatina, celek Šumavské předhůří, , podcelek Prachatická hornatina, okrsek Libínská hornatina. Část lučního porostu byla v minulosti hnojením eutrofizována, část má značně přirozený charakter. Lesní porost byl do ZCHÚ zahrnut z arondačních důvodů. Na přirozené luční porosty je vázán výskyt bohaté luční entomofauny.Lesnické hospodaření nemá negativní vliv na PP, je žádoucí ponechávání odumřelého dřeva na ploše, jelikož je to podmínka druhové pestrosti organizmů. Není vhodné další rozšiřování dřevin na zbývající část lokality, která není kultura lesní pozemky. Dokonce část parcely 117/2, na které nerostou stromy, by bylo vhodné změnit na jinou kulturu než lesní pozemky.

 

2. Biologická ochrana lesa na území Městských lesů Prachatice s.r.o.

Hlavním cílem je podpora hnízdění a šíření drobného ptactva za účelem podpory biologické ochrany lesa proti hmyzím škůdcům. Projekt Sdružení členů a přátel mladých ochránců přírody Dřípatka v Prachaticích se datuje již od roku 1995.

Dřípatka.pdf (551,1 kB)

www.ngodripatka.cz/ochrana_lesa/statistika.html

Comments are closed.